Výstava představí tvorbu Jiřího Salajky, který se zaměřuje na abstraktní malbu a monotypy. Pro jeho obrazy je typické nanášení a vytírání barev, které vytváří výrazné struktury. Výstava potrvá do 2. 10. 2020.

 

Jiří Salajka (1955) pochází z Uherského Hradiště, kde v současné době žije a tvoří. K umění byl veden od mala, jeho otec Jiří Salajka st. byl významným malířem a pedagogem na UMPRUM v Uherském Hradišti. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a následně Český jazyk a výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (1975-1979).

Od roku 1990 vyučuje na gymnáziu v Uherském Hradišti. Samostatně začal vystavovat v 90. letech a v současnosti má za sebou už přes 45 samostatných výstav a účast na řadě kolektivních. Ze zahraničí jmenujme například Slovensko, Německo či Anglii. V českém prostředí vystavoval např. v Galerii Dolmen v Brně, Galerii výtvarného umění Hodonín, České galerii v Praze či v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě. V Olomouci měl od roku 2002 čtyři výstavy v Galerii Rubikon a dvě v Galerii Bohéma (naposledy 2017).

 

Jiří Salajka je malířem, grafikem a pedagogem. V umělecké tvorbě se věnuje převážně abstraktní grafice a malbě. Opírá se jak o vytříbený smysl pro harmonii a řád, tak o bezprostřední využití momentu náhody v procesu tvoření a jejího následného rozvinutí. Díla jsou živou výpovědí materializací láskyplného vztahu člověka a přírody.

 

Ve svých abstraktních obrazech pro oživení výrazu a formy často experimentuje s netradičními postupy. Charakteristické je originální nanášení a vytírání barev se zajímavých využitím lazurních tónů i pastózních vrstev, které vytváří strukturální povrch. Pro zachycení myšlenky a motivu využívá jak výraznou kompozici barev, tak jednobarevnou paletu odstínů. Základem jeho barevnosti je černá, bílá a červená. V jednom období přibyla taktéž modrá. Pracuje hlavně s odstíny barev, jichž je nepřeberné množství.

Rád experimentuje s netradičními technikami a postupy. V malbě někdy využívá tiskařských barev, kterými maluje na hladký či strukturovaný pauzovací papír nalepený na plátně nebo jiném podkladovém materiálu. Sám Salajka nahlíží na svou malbu jako na permanentní, nikdy neukončený proces. Práce na jednom obraze podněcuje vznik dalšího, a tak vznikají jednotlivé cykly. 

 

V grafické tvorbě vychází z tradičních technik, které vzájemně kombinuje a několikanásobným soutiskem dosahuje strukturální plasticity výsledného grafického listu. Věnuje se převážně monotypu – technice na rozhraní grafiky a malby, který se u něj vyznačuje hřejivou barevností, nánosy vrstev a energetickými kresebnými i malířskými zásahy do mokré barvy. Postupnými zásahy tak upravuje i původní desku tiskařské matrice, proto své tisky nevydává v číslovaných nákladech, ale tvoří postupně se vyvíjející řadu. V jeho monotypech nacházíme přirozenou rovnováhu rozumu a citu, vážnosti i naivity, poučení i nepoučitelnosti.
 

Vnímání, prožitek a interpretaci jednotlivých děl ponechává na divákovi, proto ani žádný z obrazů nemá název.