Umění jako poziční aktivum se plně rozšiřuje v období renesance, jeho jedinečnost a nepřehlédnutelnost se tak stává symbolem bohatství a moci nejenom vládců a církve. V 17. století plní umění funkci i obecně akceptovatelného platebního prostředku, nad rámec tezaurace individuálního bohatství, a představuje mezinárodně uznávanou investici. Orientace v hodnotových kategoriích uměleckých děl, zvláště pak obrazů, je i přes tehdejší náboženské odlišnosti vlastně sjednocujícím prvkem Evropy.
Kam jsme došli ve vnímání hodnoty umění dnes, jaká jsou mysteria trhu umění a jak se tvoří hodnota děl? Proč dnes prodávají muzea díla ze svých sbírek a kdo je arbitrem hodnoty? Nejenom sběratelé umění, ale investiční fondy využívají díla starých mistrů, moderny a současné umění jako alternativní investici.