Akademický sochař Petr Kuba se dá snadno označit jako všestranný umělec. Oblast jeho zájmu je široká. Věnuje se tvorbě sochařské, malířské, grafické i reliéfní a některé jeho realizace stojí na pomezí sochy a architektonického prvku. Ač je akademickým vzděláním sochař, sebevědomě překračuje hranice oborů, technik, materiálů i konkrétních způsobů tvorby. Ve všech již zmíněných oborech pracuje se stejnou výrazovou jistotou, aniž bychom u jednotlivých prací měli pocit, že jsou jen jakýmsi studijním záznamem či hledáním myšlenky.

 

Kuba pochází ze Šternberka, kde v současné době také žije a tvoří. Po studiu na Střední umělecko-průmyslové škole v Uherském Hradišti se dostal v roce 1984 na Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze, kterou úspěšně dokončil v roce 1990 a získal titul akademického sochaře. Umění se věnuje celý život a mimo vlastní tvorbu také učí na Základní umělecké škole ve Šternberku.

Autor má na kontě již řadu samostatných výstav nejen České republice, ale i v zahraničí a jeho práce byly k vidění také na mnoha kolektivních výstavách. Ze zahraničních destinací jmenujme například Venezuelu, Holandsko, Německo, Itálii, Kuvajt nebo Lucembursko. Mimo jiné je členem mezioborové umělecké asociace Sdružení „Q“

Autorův sochařský rukopis lze volně vztáhnout ke směru Nová figurace, který si od 60. let kladl za cíl učinit revizi uměleckého přístupu k zobrazování figury. Tomuto východisku zůstávají Kubovy plastiky skutečně věrné. Sochy jsou sice jasně identifikovatelné jako lidské postavy, avšak jejich abstrahovaný tvar a vykloněná proporcionalita jim propůjčují ráz předmětů až téměř kultovních, rituálních či magických. Petr Kuba čerpá náměty své sochařské tvorby z mytologie, náboženství, lidských vztahů a ojediněle ze zvířecí říše. Za zdánlivě snadno čitelnými tématy však lze tušit hlubší výtvarné a filosofické koncepty, kdy svá díla tvoří mezi realitou a abstrakcí s často se promítajícími archetypálními a křesťanskými prvky.

 

Kuba využívá k realizaci některých svých kovových soch jedinečnou techniku odlévání, kterou sám vynalezl. Jedná se o slévání kovu a epoxidu, přičemž jsou obě hmoty lity do formy v jednom nepřerušeném procesu. Tato technologie poskytuje široké možnosti využití barev, stupňů broušení a samotného kombinování kovu s epoxidovou hmotou.

 

Výraz Kubova malířského díla je od jeho plastiky značně odlišný. Vyhýbá se prvoplánovému zobrazování přísně figurativních námětů, a směřuje je více k abstrakci. Avšak svůj sochařský rukopis si zachovává při modelování podmanivých barevných kompozic štětcem. Volnou inspirací jsou mu zde především přírodní náměty jako voda a život okolo ní, zvířata a také zážitky z běžného života nebo míst, která navštívil.

V reliéfní tvorbě pak pracuje především na malých formátech, ve kterých zachycuje náměty z evropských mytologií a věnuje se i tvorbě pamětních medailí na počest významných osobností českého kulturního života.

Výstava potrvá do 17. 7. 2020.